Psychologie od A do Z

F - Freud Sigmund

Vydáme-li se společně do českých a moravských ulic a položíme-li kolemjdoucím otázku: Co vám říká jméno Freud ? Většina z nich nám odpoví podobně – sex, sexualita. Avšak všeobecně se málo ví, že Freud přinesl lidem 20. století mnohem víc. Jako by se s příchodem Freuda ve světě něco zcela zásadního změnilo – svět před Freudem a po Freudovi už nebyl stejný. I když Freud nebyl první, kdo začal mluvit o lidském nevědomí, byl prvním, který o něm začal uvažovat úplně novým způsobem. A je zajímavé, že tyto jeho myšlenky nemají, alespoň na první pohled, nic společného se sexualitou. Do té doby se vědci domnívali, že minulost je něco, co může být přirovnáváno k jakémusi skladišti neživých vzpomínek ve smyslu, co se kdysi stalo, nedá se odestát – tečka.“ A Freud přišel s tím, že právě tohle není pravda. Respektive v mnoha případech pravdou být nemusí. Povšiml si, že i  v dospělosti nás mohou pronásledovat některé vzpomínky z dětství vracející se například ve snech. Častěji na nás však naše minulost doléhá v situacích, kdy na relativně nevinné impulzy z okolí, reagujeme naprosto nepřiměřeně. Pak můžeme zaslechnout větu:“ Co to zas do tebe vjelo ? Vždyť jsem snad tolik neřekl(a) ?“

Jak tuto skutečnost Freud vysvětloval? Pokud jsme prožili například jako děti, nějaké události, jejichž zpracování bylo nad naše tehdejší možnosti – a nemusela to být vždycky velká traumata jako např. rozvod rodičů, ale podobně nás mohly poznamenat i drobné kritické a neustále se opakující připomínky ve smyslu: „stokrát nic umořilo i osla.“ Podle Freuda jsme tyto nepříjemné a bolestné zážitky často potlačili do nevědomí. A protože platí zákon zachování energie, je podle Freuda otázkou času a způsobu, jaký náhradní ventil si tento nevědomý obsah nalezne. Může to být nějaký neurotický symptom (např. tik) nebo začneme být přecitlivělí na určité podněty a impulzy zvenku. Jednoduše ono slovo, věta či tón nám připomenou tehdejší událost, a protože se podvědomě bráníme prožít tuto bolest znovu, zareagujeme mnohdy neadekvátně. Naštěstí dnes již existují mnohé způsoby, které nás učí, jak můžeme nejen naše reakce, ale i prožitky s nimi spojené, postupně měnit a „uzdravovat“.

Podle Freuda zahrnuje naše psychika tři rozdílně oblasti. 1. naše vědomí obsahuje takové vjemy, myšlenky, pocity, kterých jsme si momentálně vědomi. Např. je mi teplo, čtu knihu, pracuji na zahradě. Dále pak oblast 2. nevědomí představuje takové zážitky, zkušenosti a vzpomínky, na které si při nejlepší vůli nedokážeme vzpomenout. (Tak vidíte, žádná počínající skleróza, ale nevědomí! ) A konečně mezi vědomím a nevědomím existuje třetí oblast, kterou označil jako 3. předvědomí. Zde jsou uloženy vzpomínky, které sice nemáme momentálně k dispozici, ale které si v případě potřeby dokážeme bez problémů vybavit. Například, když se zeptáte někoho, jak strávil posledního Silvestra, snadno vám na tuto otázku odpoví.

Freud měl za to, že vědomí tvoří pouhou pomyslnou špičku ledovce, a že převážná většina obsahů je běžně našemu vědomí nepřístupna. Za „královskou cestu do nevědomí“ považoval sny, se kterými pracoval metodou tzv. volných asociací. Podle Freuda všechny sny skrývají v symbolické (zakuklené) podobě sexuální motivy, za což byl podroben silné kritice.

Komentáře