Psychologie od A do Z

K - Komunikace

„Jen správná pravdivá komunikace bez manipulace a lží je komunikací, která vede k radosti a spokojenosti v našem životě.“

Od narození se pohybujeme mezi lidmi – v rodině, ve škole, v zaměstnání… Nežijeme hermeticky odizolováni od ostatních, potřebujeme někam patřit, s někým sdílet svůj vnitřní svět. Chceme, aby nás druzí chápali, rozuměli nám a přijímali nás takové, jací jsme.

Slovo komunikace pochází z latinského communicatio „společné účastnění“ a communicare „činit něco společným“, „společně něco sdílet“. Komunikace je nebo přesněji řečeno může být cestou ke vzájemnému porozumění. Ta však vede přes četná úskalí.

„Každý z nás se dívá na svět ze své vlastní jeskyně.“

Toto moudré Platónovo podobenství je v ostrém protikladu s tím, že často nevědomky mylně předpokládáme, že ten druhý přijímá a zpracovává informace stejně nebo alespoň podobným způsobem jako my. A pak se divíme, že nerozumíme tomu, co nám ten druhý říká a už vůbec nechápeme, proč to sděluje zrovna nám. A mluví vůbec česky?

„Informační šumy“

Mnohá nedopatření vznikají v důsledku tzv. informačních šumů. Možná to znáte i vy – „ten tón“ anebo „Víš, ty ses tvářil (a) tak, že jsem si myslel(a), že jsi naštvaný(á).“ Zatímco vy máte pocit, že váš výraz byl úplně normální.

„Umění“ naslouchat

Porozumět znamená chápat, postihovat smysl a význam toho, co se říká. Správně pochopit to, co nám někdo sděluje. Abychom to skutečně pochopili, je třeba naučit se pozorně druhému naslouchat. „Když tě požádám, abys mi naslouchala, a ty mi začneš udílet rady, neučinila jsi to, oč jsem tě žádal. Když tě požádám, abys mi naslouchala, a ty mi začneš vysvětlovat, proč bych neměl uvažovat tímto způsobem, šlapeš po mých citech….. A tak tě prosím, jen mi naslouchej a vnímej mě. A chceš-li sama hovořit, počkej několik minut, až na tebe přijde řada. Slibuji, že potom budu naslouchat já tobě.“

“Od srdce k srdci“

Podle Frankla můžeme druhého plně pochopit jedině prostřednictvím lásky. Tehdy nesoudíme, nemáme potřebu hodnotit, k druhému přistupujeme s přirozeným respektem, bez předsudků a dokážeme být v naplňujícím „teď a tady“.

„Kdo si počká, ten se dočká.“

Říká se, že nejméně vhodná chvíle je chtít cokoliv po partnerovi ihned, jakmile dorazí unavený z práce. Platí zde „zlaté“ pravidlo - nechat druhého minimálně půl hodinky vydechnout. Možná i vám někdo řekl: „Což o to, já bych to s tebou taky rád probral, ale víš, tehdy, jak si o tom začala mluvit, se mi do toho vůbec nechtělo. Moje babička by na to řekla: „Víš, holka, to se musí hodit.“ Tzv. správná načasovanost souvisí s celkovým citem pro sociální situaci, který se dá naštěstí, byť ponejvíce na základě vlastních karambolů, postupně zlepšovat.

„Nerušte, prosím!“

K tomu, aby komunikace mohla probíhat v klidu a v pohodě, potřebujeme dostatek prostoru a času. Jen tehdy je možno úplně vyjádřit svoji myšlenku nebo pocit. Bude-li neustále někdo sledovat hodinky, ustavičně zvonit mobil anebo kdykoli může vstoupit tchýně (myšleno pouze jako obecný model, nikoho konkrétního pochopitelně nemám na mysli), jen těžko se aktéři dostanou k pomyslnému „jádru pudla“.

„Co ve škole?“ „Dobrý.“

Pokud se skutečně o někoho zajímáme, neptejme se obecně, protože pak je to vnímáno pouze jako fráze. Mnohem vhodnější je otázku formulovat zcela konkrétně, vyhýbat se všem „proč“ a namísto toho použít slůvka „co“. Například místo „Proč na ten tenis pořád chodíš?“ se můžete zeptat: „Řekni mi, co tě na tom tenise tak přitahuje?“ anebo ještě lépe a bezpečněji. „Co myslíš, že lidi na tom tenise tolik přitahuje?“ Nekomunikují jen lidé, ale i zvířata.

Přeji nám všem, aby se nám co nejdříve a co nejvíce všechna naše nedorozumění dařila nahrazovat vzájemným porozuměním.

Komentáře