Psychologie od A do Z

M - Matka, máma, maminka

Kdykoli vyslovíme ono kouzelné slůvko máma, je v něm tak nějak automaticky zahrnuto i její dítě. Matka a dítě patří k sobě, matka bez dítěte je jako pramen bez vody. Zvláště v raném věku je spojení s matčinou náručí pociťováno jako velmi příjemné a malé dítě zde nachází tolik potřebný pocit bezpečí. Později však může být mateřská péče pociťována naopak jako velmi těsná a omezující.

Moje dítě mě už nepotřebuje

Málokdo si však uvědomuje, že úděl matek je v jistém slova smyslu tragický. Nejdříve se totiž po ní chce, aby své dítě bezpodmínečně zahrnula láskou a podřídila mu svůj život. Avšak poté, co dítě vyroste, „vytasí se“ život s požadavkem naprosto opačným. Má se svého dítěte vzdát a takříkajíc nepřekážet mu ve vstupu do života. Pokud toho není schopna, dostane se jejímu citu pejorativního označení „opičí láska.“ Pokud má matka v této době svůj vlastní život, svého koníčka a záliby, zvládá tento „propouštěcí“ proces mnohem snáze.

Dost dobrá matka

Říká se, že žádná matka není a nebyla akorát. Některá byla moc přísná, jiná moc mírná, další nedůsledná, tahle je mateřská až příliš, tamta zas příliš chladná. Správná matka by nikdy neměla na své dítě křičet, měla by být vždy trpělivá a nikdy by neměla mít pocit, že je jí dítě na obtíž. Avšak i ta nejhorší matka, pokud jsme přežili, musela dítě odnosit, porodit, nakrmit, v noci k dítěti vstávat a v době nemoci o nás nezištně pečovat. A samozřejmě, že by měla mít doba uklizeno, vypráno a navařeno…

Ano, je toho opravdu hodně, co matka musí nebo by měla. I proto je dokonalá matka sice následováníhodný ale přesto nedosažitelný ideál.

Současná psychologie pak přichází s termínem přinášejícím maminkám úlevné právo chybovat - „dost dobrá matka“.

Macechy, ježibaby a čarodějnice

V pohádkách je to zařízeno velmi šikovně. Všechno, co neodpovídá ideálu dobré matky a rušilo by představu malého dítěte o dobru, které má zvítězit nad zlem, se to hemží macechami, čarodějnicemi či ježibabami, které mají vše zlé „na hrbu“. Mimochodem, za povšimnutí stojí, že matka jako taková se vyskytuje v pohádkách spíše sporadicky. Až příliš často se dozvídáme, že… matka jí umřela, když byla ještě malá holčička.

Jsi moje máma, kterou mám nade vše rád

A třebaže se nám to vůbec nemusí líbit, každá matka „z masa a kostí“ má právo být nositelkou nějakých úplně normálních lidských nectností. A protože matka s dítětem jsou přímo osudem předurčeny k tomu milovat se navzájem, je obrovskou škodou, že až příliš často je tento hluboký a v jistém slova smyslu posvátný vztah zabarikádován nejrůznějšími křivdami, nereálnými očekáváními či dávnými nedorozuměními. Kvalita vztahu k naší matce totiž velmi úzce ovlivňuje další důležité vztahy v našem životě, zejména pak vztahem k sobě, svému partnerovi, ale i k našim vlastním dětem.

Připomeňme si na závěr úryvek ze známé básničky od Jana Nerudy, kterou věnoval právě své mamince.

Komentáře