Psychologie od A do Z

N - Norma, normalita a normálnost

Mnozí z nás patrně tu a tam zapochybují: „Jsem ještě normální? „A je tohle ještě normální?“ Otázkou zůstává, co slůvkem normální máme skutečně na mysli. Použití tohoto slůvka může být totiž velmi ošidné, protože ho používáme v mnoha různých významech.

NORMÁLNÍ, TEDY BĚŽNÉ

Jako normální mnohdy označujeme to, co je dobře známé, běžné, obvyklé nebo jen dosti časté. Když nějaký jev dosáhne určitého procenta výskytu v populaci, tak se řekne, že je to normální. A tak nám lékař může naměřit normální krevní tlak, normální tepovou frekvenci a výsledky z laboratoře nás ujistí, že máme normální krevní obraz. Avšak v tomto duchu můžeme též prohlásit, že rozvod je záležitostí úplně normální. V Praze totiž takto končí každé druhé, v Čechách prý každé 3. manželství. Ano, dneska je rozvod velmi běžný, ale je tento stav normální?

NORMA

Norma (někdy také standard) je požadavek na chování nebo vlastnosti věci, člověka, situace, který se buď závazně vyžaduje nebo podle něhož se hodnotí jejich přijatelnost nebo obvyklost. Normy jsou psané i nepsané a mají různou míru závaznosti a různý rozsah platnosti.

Taková normální rodinka

VLIV HISTORIE, KULTURY A SPOLEČNOSTI

Normy pro chování se mění v průběhu historie, pod vlivem kultury či politického uspořádání společnosti. Vytvářejí se normy mravní i právní. Kulturní normou je pak takové chování, které je v dané společnosti a době obvyklé a společensky akceptované. Tak například, z dnešního pohledu se zdá poněkud „přitažené za vlasy“, že před 20 lety 22letá absolventka VŠ, která neměla vážnou známost nebo nebyla vdaná, byla prý vážně ohrožena tím, že zůstane na ocet. Dneska, díky posunu kulturní normy začínají „biologické hodiny“ u dívek, zvláště pak ve městech, tikat často až kolem třicítky.

STAŇTE SE SVÝMI VLASTNÍMI OBHÁJCI

Každý člověk má svoji vlastní subjektivní normu – jinak řečeno, co on sám považuje ještě za normální. Tak například zatímco pro někoho je představa svatby s Romem či Vietnamcem něco naprosto nemyslitelného, tj. nenormálního, pro jiného toto může být naprosto „v pohodě“. Vždyť přece záleží na konkrétním člověku.

„Uďo, to je napuosto, ale napuosto nómální.“

Komentáře