Psychologie od A do Z

R - Radost

Co je to radost?

Všichni známe onen přirozený a přitom tak povznášející stav, kdy naše emocionální energie plyne svobodně ve shodě s našimi prožitky. Naše tělo se pohybuje naprosto přirozeně a bez námahy. Radost je příjemná emoce, kdy cítíme, že je vše, jak má být.

Důvody k radosti

Mohou být různé. Děti mají radost, že jim začaly prázdniny, národ se společně radoval z wimbledonského vítězství Petry Kvitové. Jiný má, bohužel, radost z toho, že sousedovi chcípla koza. Každý jsme jiný. Radost se nedá naordinovat ani podvést. Buď ji cítíme – anebo ne. Jistě, i radost se dá předstírat. Předstíraný úsměv je však spíše křečovitým šklebem, při kterém vždycky budou chybět ony jiskérky v očích tak důvěrně známé od dětí u rozzářeného vánočního stromku nebo nad rozbaleným dárkem.

Oslava radosti

Proto když opravdu přichází, zaslouží si, abychom ji oslavovali, bez ohledu na to, že spontánní výbuchy radosti mohou uvádět naše okolí do rozpaků. Tak ať! Radost nás léčí, dává nám sílu a je povzbuzením pro naší další cestu životem. A sdílená radost je dvojnásobná radost. Tak ji tedy sdílejme!

Óda na radost

Zdaleka ne tak, jak se nám vryla do našich srdcí slova naší české hymny, vešla v povědomí hymna evropské unie – Beethovenova Óda na radost. Spíše se nám vybaví melodie, ale slova? Pro zajímavost si připomeňme alespoň její část: „Chvalme radost, dceru ráje, jiskru božskou, krásu krás, radost, pramen svatý chvalme, vítá v blaha říši nás. - Její kouzlo spojí znovu, co rozdělil přísný čas, stávají se z lidí bratři, kde radosti hřímá hlas. - Nad radost nic v světě není, budiž zdráva, radosti! Vstupujeme opojeni ve tvé krásné království.“…

Chvilky radosti

Zamyslete se krátce nad tím, co vám v poslední době udělalo radost? A kdy že to vlastně bylo? Dnes, včera před týdnem, před měsícem? Anebo že už si ani nevzpomínáte?

Díky za každé nové ráno

Neštěstí většiny lidí spočívá prý v tom, že nedokážeme být spokojení s tím, co máme a chceme to, co mít nemůžeme. Na druhé straně řada těch, kteří si prošli ať už vážnou nemocí nebo nějakou jinou životní situací, která byla „na hraně“, to mívají docela jinak. Těší se z každého jednotlivého okamžiku. Jsou „tady a teď“ a radují se z toho, co je, protože vědí, že vždycky může být hůř. Podstatně hůř.

Že se to snadno řekne? Ale kdeže? Zkusme se znovu inspirovat malými dětmi, kterým stačí k radosti tak málo. Třeba to, že jim na ruce právě přistála beruška.

Komentáře